Přechod Jeseníků za tři dny
O dva dny prodloužený víkend si žádal nějakou větší akci... a tak jsme se v sobotu ráno vydali na přechod Jeseníků. Nemohli jsme začít jinde než v Jeseníku... šupky dupky do Adolfovic a hurá po zelené užít si stoupák velice krásným údolím Šumného potoka, ve kterém jsme se probojovávali křovím a korytem potoka, protože povodeň sebrala část turistické stezky.
Nahoře a ještě víc nahoře nás čekal medvídek na Medvědím vrchu. Nevede tam turistická značka, takže to bylo lesní cestou necestou... odměna byla víc než sladká. Výhled jako malina a naše 200. keška (viz foto Orlík).
A to už se začínalo stmívat a my jsme našli svůj plánovaný nocleh, skalní městečko, u kterého tábořili nějací mlaďoši posilnění alkoholem. Byl to trošku adroš, když nám před usnutím nad hlavami stáli a hulákali „Péépooo, kde jsiii“, ale skalní převis nás ukryl tak dokonale, že jsme měli klid.
Ráno jsme seběhli k Rabenštejnu, který jsme nejen obdivovali, ale i prohledávali ... no joo... kačeři, ti si nedají pokoj, hlavně na výšlapu. Sem se určitě ještě vrátíme... zřícenin je tu hromada.
A protože byla neděle, utíkali jsme do Vrbna pod Pradědem na mši. Kostel mě šokoval! No dobře, zase jsem byla nějaká malátná... ale výzdoba byla stejná, až na nějaké proporční rozdíly, jako ve skorošickém kostele... asi se dřív jezdilo podle šablon.
Pak jsme se luxusním autobusem svezli do Karlovy Studánky a obdivovali nejen rezavou vodu, ale i kapličku zasvěcenou sv. Hubertu.
Putovali jsme dál a dál. Přes Morgenland do Malé Morávky, kde jsme, protože už nejsme nejmladší, přespali v malém penziónu. Den předtím bylo spaní venku docela nepříjemné – nějaké muchničky nás kousaly a zalézaly nám do spacáku.
Brzy ráno jsme vyrazili Velkou kotlinou na hřeben Jeseníků. Bylo pondělí a měli jsme opravdu krásnou hřebenovku... sice pršelo a výhledy moc nebyly, ale mělo to svou atmosféru, a jak bylo dobře, když se vyčasilo!
Večer jsme s bolavýma nohama v lesíku u Skřítku hodně dlouho hledali místo, kde by nás neotravovali komáři. Komáři to byli velmi odolní, repelent na ně nefungoval ani trošičku. Naše lesní lože s námi nakonec sdíleli ty hladové jehličky i jiný hmyz.:/
Otrávení, nevyspalí, mokří a bolaví jsme za svítání vyrazili do Klepáčova, kde jsme posnídali u věhlasného dřevěného kostelíka…což zvedlo náladu. A pak už hurá domů do vany a věci hup sušit a do pračky.